… tabulku prvků

Chemie ve školách je pevnou baštou scholastické výuky. Za pomoci latiny, memorování a dštění ohně a síry (doslova) se popisuje svět, kterému žáci nerozumí a ani je nezajímá. Zosobněním toho všeho je tabulka chemických prvků. Každý si ji musí proto pořídit.
Je naplněna neznámými symboly, čísly a cizími výrazy. Přísnou strukturou má vnést do chemie řád, ale nedaří se to. Někteří to přičítají málo důmyslnému uspořádání tabulky a vymýšlejí jiná, podle nich přehlednější (osobně nejvíc obdivuji ty vystupující z roviny).
Vzácně se objevují i tabulky uznávající, že elektronegativita hafnia, oxidační čísla praseodymu a pravidelné přidávání prvků, které ve skutečnosti neexistují, lepšímu přijetí chemie nepomůže. Jednou z takových je obrázková tabulka Keitha Enevoldsena názorně ukazující, kde se prvek nachází či k čemu se používá. Autor ji navíc šíří pod svobodnou licencí a nabádá k jejím překladům. Takové výzvě nelze nedostát.

Překlad tabulky prvků do češtiny je složitější, než by se mohlo zdát. České chemické názvosloví je 200 let staré, proměnlivé a se zřetelem k našemu cíli – probudit co možná nejvíc zájmu, či alespoň usměrnit bloudící mysl – není zřejmé, jaké pro tabulku zvolit. Postupuje se zde proto vykutáleně: ke stažení je hned několik možností, budete si muset vybrat.
Nebo si tabulku přeložit sami. Je ve vektorovém formátu a nastavena tak, aby šla snadno upravovat. Ke stažení je tak nabízena ve více podobách: v PDF pro tisk a SVG či DOCX pro vlastní úpravy (více viz poznámky níže). Vektorová podoba tabulky má za následek, že není žádná preferovaná velikost a kdo má k tomu technické možnosti, může mít klidně plakát A0 bez ztráty kvality (bude ozdobou každého alchymického auditoria).

Tabulka konformní (pro odpůrce: fádní) PDF, SVG, DOCX

Koncovku -ík obdobu německého -stoff, latinského -ium, či maďarského -any zavedl Jan Svatopluk Presl někdy před rokem 1818. Dnes se používá už jen u 10ti prvků. Krom uvedených jde o vodík, sodík, hořčík, vápník a draslík.

První tabulka vychází vstříc převládajícím zvyklostem a očekáváním. Názvy a zkratky prvků i další terminologii zachovává takovou, aby Vás za ni žádný cholerik nemohl tlouct. Vhodná pro ty, kdo chtějí mít klid či se bojí. (Takřka povinná je pro dyslektiky.) Na jednu stranu je sice nekonfliktní, na druhou nudná. A je otázkou, zda se jí podaří upoutat pozornost.

Tabulka kompromisní (pro odpůrce: farizejská) PDF, SVG

Ne všechny tyto názvy pocházejí od Presla. Bledík je od Filipa Stanislava Kodyma, který jím nahradil Preslův bořík. Pustík (objevený až roku 1894) je pak vzácné pojmenování od legendárního Jakuba Hrona Metánovského.

Druhá tabulka respektuje a zachovává historické názvy prvků. Kompromisně se ale drží latinských zkratek. To dodává tabulce hravost a výrazně ji odlišuje od používaných tabulek. Případné problémy s tím spojené ale nejsou nic nového; u konvenčních jsou také, namátkou:

• zkratka vápníku, uhlíku a draslíku – je to C, Ca nebo K
• stejně tak u fosforu a fluoru (kdo je P a kdo F)
• z 12ti prvků jejichž zkratka začíná na C se pouze 2 s C čtou (cesium a cer)

Tabulka je určena těm, kdo sice hledají vzrušení a neodradí je drobné překážky, ale zároveň potřebují bezpečí latinských zkratek. Aby zkrátka bylo zač se schovat. (POZOR – budete-li hovořit o kazičníku kostnatém, nelze se bránit tím, že se jedná o chemický termín a nikoliv hanobení pedagoga. Taková sloučenina totiž neexistuje, zde se neschováte.)

Tabulka konservativní (pro odpůrce: fanatická) PDF, SVG

Čtěte a překládejte: K₂; UK₂; V₂K; VSl; SdSl; U₂V₅KV; V₂SK₄; Ž(KV)₂; KV₄; UV₃UKKV

Konservativní tabulka se drží původních českých názvů prvků a v souladu s tehdejší tradicí k nim navíc přidává české zkratky. Její uživatel se tak ocitá v silné nejistotě – většina spojení s latinskou terminologií je ta tam. Je určena pro odvážné a bystré. Přináší dobrodružství a zároveň tlačí na majitele, aby se prvky hodně rychle naučil. (To mu ale říkat nemusíme.)
Většina scholastických kantorů nebude mít pro tabulku pochopení. Stále ale můžeme kličkovat – terminologii jsme si nevymysleli a všechnu nalezneme v učených knihách.

Tabulka kompletní (pro odpůrce: falešná) PDF, SVG

Neon je pojmenován podle řeckého νέος – nový. Překlad je nasnadě.

Tabulka pokračuje v nastoleném trendu a všechny prvky překládá do češtiny. Jedná se tedy z poloviny o novotvary. Navíc mé – nijak na nich nelpím a vyzývám: vytvořte si svoje, lepší. Je určena pro tvůrčí duchy, kteří se rádi přiučí něco o chaotickém objevování a pojmenovávání prvků. (Že při tom bude potřeba mít celou tabulku v malíku je jakýsi postranní efekt, o kterém se také nesluší mluvit.)

… a další a další tabulky

Alternativní názvy SVG

Zde se vyjímá oblázík z Preslova Rostlináře (přímý překlad německého Kieselstoff, křemíkem podle něm. Quarzstoff ho nahradil už roku 1821) a tekutík, který je důsledkem nejednotného latinského názvosloví (viz níže).

České názvy prvků se vyvíjely a nebyly vždy jednotné. V tabulce ke stažení jsou alternativní jména naházena bez nějakého hlubšího rozmyslu a spíše závisí na uživateli, jako tabulku by vlastně chtěl:

• archaickou s co nejstaršími, původními názvy – pro něj je oblázík, drslík, tekutík, kolumbík, pochvistík, vtožík, vralík, ale i v tabulce neuvedené jermeník, arseník, tíhotík. Staromilce jistě zaujme tehdejší (chybná) slovotvorba: duzík (od „duha“) a zemník (od „země“)
• racionální – v pojmenovávání je jistá tendence přijímat latinské názvy a pouze jim přidávat koncovky. Některé tyto názvy zapadly, jde o Preslův arseník, bořík, Amerlingův litík a bromík (1838) a také vanadík, a Kodymovy: kadmík, osmík, ceřík, rhodík (z chorvatštiny pak cezik a talik, či ze severu landźik, beryllik)
• českou až na kost – tady přijdou vhod Amerlingovy zdořík (tantalík), lalík (cirkoník), salajčík (sodík) nebo češtinou jen inspirované běłozłoćik a mudrjenik

Nejednotnost českých názvů byla častým argumentem jejich odpůrců. Oproti historii latinských názvů je to ale slabý odvar. Protože to řadu těch českých vysvětlí, na pár z nich se podívejme:

• beryllium se jmenovalo také glucinum (či glucinium), česky doslova sladík
• nitrogenium bylo také azotum, odtud dusík
• fluorum mělo i název phthorium, překladem obou vznikl tekutík (fluorum) a kazík (phthorium)
• natrium se dodnes v některých jazycích jmenuje sodium, český název je nasnadě
• chlorum se někdy označovalo i jako halogenium („solitvor“), název se nakonec vžil pro celou skupinu prvků, ale zůstalo po něm pojmenování solík
• kalium je alespoň v angličtině stále potassium z čehož je české draslík (zatímco kalium by bylo spíše popelík, obě varianty měli třeba ve slovinštině, viz níže)
• cadmium bylo mimo jiné také junonium, odtud české ladík (podle bohyně Lady)
• pro barium („těžký“) byl navrhován název plutonium, protože kov je to spíše lehký; od boha Merota je české merotík
• wolframium je v mnoha jazycích stále tungsten (také „těžký“), ale bylo označováno i jako scheelium; Presl pro něj vytvořil nejprve název tíhotík, což posléze upravil na těžík a nakonec ho pojmenoval chvořík, Karel Slavoj Amerling název zavrhl a sám ho označoval za krušík (od „krušný“ – obtížný)

A tak lze pokračovat stále dál, čím novější prvek, tím má kupodivu více názvů. Kdo o tom poučení hledá, bez obtíží je najde. To nám umožňuje vytvořit si tabulku čistě latinskou, kde ovšem použijeme jiné názvy prvků než ty, které se nakonec uchytily. Pokud s ní někoho zdivočelý chemikář načapá, ať se dotčený tváří ublíženě, rozhazuje rukama a hlasitě se brání: „Kdo se má v tom bordelu sakra vyznat…“ (Ke stažení v PDF, SVG.)

Vidíme zde starší tvary názvů prvků (B, Ne, Al), názvy úplně jiné (N, F, Cl), tak i původní zkratku (Ar). V jiných částech tabulky je to často ještě rozmanitější.

Cizojazyčné tabulky

Tak schválně, poznáte, jakým jazykem je tabulka psána?

České chemické názvosloví mělo přímý vliv i na jiné národy. A podobně jako v češtině, můžeme si zcela originální tabulku vyrobit i v jiném jazyce. Pro ten nejmenovaný z obrázku jsou originální názvy prvků (v atomovém pořadí):

wodźik, japčik, beryllik, borik, wuhlik, dusyk, kislik, kazyk, zolik, hórčik, hlinik, křemik, kosćik, syrik, selik, draslik, wapnik, chasonik, vanadik, barbik, jěrik, železo, djasyk, bronik, mjedź, cynk, galik, trušik, lunik, tuchorik, strónčik, jitrik, cyrkonik, rudźenik, žesćik, rusnik, rumjenik, mudrjenik, slěbro, ładyk, cyn, strabik, zemnik, rjasyk, mjeroćik, landźik, žiwjenik, terbik, erbik, tantalik, krušik, wonik, tučelik, běłozłoćik, złoto, truć, wołoj, kalik, torik, njebjesnik

Jiný příklad je chorvatština, do které jsou názvy přeloženy:

vodik, vralik, sladik, bljedik, ugljik, dušik, kisik, jedik, sodik, gorčik, glinik, kremik, svjetlik, sumpor, solik, lužik, vapnik, vanadik, surik, željezo, bjesik, mjed, zinak, sičan, smrdik, strontik, itrik, cirkonik, žestik, rusik, rumenik, paladik, srebro, ladik, kositer, surmik, zemljik, resik, cezik, težik, cerik, terbik, erbik, vonjik, dužik, zlato, živa, talik, olovo, torik

a pak také slovinština (pouze ty končící na -ik):

barvik, dreslik (popelik), dušik, glinik, kisik, kremik, ogljik, solik, vodik, zemljik

a slovenština (příliš poplatná předloze):

vodík, sladík, borík, uhlík, dusík, kyslík, kazík, sodík, horčík, hliník, kremík, kostík, síra, solík, draslík, vápnik, barvík (!), burík, železo, ďasík, bronník, meď, zinok, otrušik, luník, brudík, ytrík, striebro, ladík, cín, surmík, zemík, rasík, krušík, zlato, ortuť, olovo, kalík, nebesník

Jiné podobné příklady jsem nenašel. (Např. polská terminologie od Jędrzeje Śniadeckého je starší, téměř nezatížená slovotvorbou a vůbec přináší jenom málo vzrušení.)
Aby to nevypadalo, že byla čeština jakýmsi podivným terminologickým ostrovem, doplňme, že jazyk, který vlastní názvy prvků pěstoval déle, mohutněji, důsledněji (a nejednotněji) je maďarština. Názvy naleznete v dobových knihách i v přehledném souhrnu. Kam se na tohle čeština hrabe.

A nebo úplně jinak PDF, SVG

A tady poznáte z jakého jazyka jsou prvky? (Kdo bez toho, aby četl dále, má mé neskonalé uznání.)

Z ciziny zpět. Mnozí nám řeknou, že je jedno, jak se prvky jmenují a nechápou, proč hledat nové názvy. Přiznejme, že pokud se nepoužívají jména podle atomových čísel, mají v podstatě pravdu. Proč je nevzít za slovo? Nic nám nebrání pojmenovat si všechny prvky libovolně. Zcela libovolně. Taková tabulka už bude pouze pro ty nejlepší a poslouží jim podobně jako analfabetovi (bezabecedákovi), stále jsou tu ale obrázky.
Obáváte se, že tolik názvů nevymyslíte? Je tu řešení, jak si takových tabulek udělat, kolik potřebujete. (Klikněte dole na Randomize default table, také jsem tak postupoval.)

Konspirační tabulka PDF, SVG

Pouhým přeházením a lehkou úpravou názvů z předchozí tabulky získáme tuto.

Se stejným přístupem k slovotvorbě, ale respektem ke stávajícím zkratkám prvků, se dostaneme k tabulce vycházející vstříc zálibě v konspiračních teoriích. Můžeme tvrdit, že pravá jména prvků před námi ukryli a místo nich dosadili ta pitomá, co máme dnes. Sami však používají ta skutečná a chemii mají snadnější. Jeden výtisk takové tabulky se nám podařilo ukořistit.
Při konfrontaci s chemikářem se tvařte co nejvíc přezíravě. Ale dost možná k ní nedojde – přeci jen je vcelku použitelná, a pokud už je potřeba, nějak se s její pomocí názvy prvků z paměti vydolují.

Diverzní tabulka

Vezmeme obyčejnou konformní tabulku a bezostyšně v ní nahradíme pár prvků za vymyšlené. Schválně, jakou největší neplechu se s tím podaří napáchat.

Tabulka ultrakonzervativní PDF

Pro bratrský pravopis je charakteristické zejména použití w místo v, j místo í (kvůli lepší odlišitelnosti od i), g místo j (proto rejstřík, kolej, Majdalenka), ss místo š a au místo spřežky ou.

Opusťme hraní se slovy a podívejme se na písmo. První české chemické spisy byly tištěny frakturou a sázeny bratrským pravopisem (až na jedinou výjimku pravopisem po analogové opravě). Pro milownjky a fanaussky historie přinášíme konservativní tabulku napodobující tehdejší tisky. Pokud to jde, jsou v ní navíc použita ta nejstarší Preslova pojmenování.

Tabulka hlaholská PDF

Písmo je převzato z České bible hlaholské (1416), významné literární památky (jedna z teorií tvrdí, že právě hlaholská tradice může za vznik háčků a čárek). Pro jednoduchost téměř nejsou využita velká písmena.

Další z nabízených tabulek, se v přístupu k písmu a pravopisu radikalizuje mnohem více. Je v 600 let staré české variantě hlaholice. V tomto případě jde o kompletní tabulku. Její uživatelé budou muset zvládnout nejen hlaholskou abecedu, ale i systém svaznic a čísel. Dostane se jim znalosti neznámého písma vhodného k psaní tajných zpráv a taháků (k tomu byla hlaholice mimochodem využívána i v 15. století).
Těžko si představím chemikáře, který by tuto tabulku akceptoval. Kdo bude přistižen, nechť se hájí nějakým blíže neurčeným náboženským zanícením.

Tabulka velkomoravská PDF

Písmo podle nejstarší hlaholské památky – Kyjevských listů, překreslené Oldřichem Menhartem.

Posuneme se ještě o 450 let hlouběji a tu samou tabulku podáváme v písmu, jaké sem přinesl Konstantin s Metodějem. Na rozdíl od hranaté podoby je toto v širším povědomí, snad ujde její používání nepatřičné pozornosti. Kdyby ne, hystericky se ohánějme tvrzením, že jde o faksimile posvátné tabulky, kterou přinesli bratři ze Soluně. Akorát originál byl na kozličí kůži.

Tabulka v tengwar PDF

Tengwar většinou umisťuje samohlásky nad souhlásky a jeho číselná soustava je dvanáctková.

Opustíme písma používaná pro češtinu, ba dokonce ta používaná pro jakýkoliv lidský jazyk. Tabulka v umělém písmu tengwar pro všechny, kdo touží po špičatých uších (nějakou takovou měl pravděpodobně i Legolas). Zde jde o její konformní variantu – vše odpovídá převládajícímu školskému úzu. Až na to písmo. Ale s ním si určitě někdo poradí.
Existuje nepřeberné množství písem. Skutečných i umělých. Každý, kdo by chtěl vlastní, zcela unikátní tabulku prvků, si tu jistě něco najde.

Závěr

Možná některou z tabulek chemikář nesnese. No a co. (Kdyby nějaký dostal infarkt, dejte vědět, rád sem doplním.) Navíc ty zde uvedené nejsou nějakým výčtem možného. Spíše ukázkou několika cest, jak se k vlastní, originální tabulce dopracovat. Tak hodně zdaru.

Poznámky

České názvy prvků

Letos (2018) si připomínáme 200 let soustavného českého chemického názvosloví. Téměř všechny tehdejší práce jsou dostupné, proto na ně lze náruživce, kterému vytištěná tabulka nestačí, odkázat.

Zlomky prvních pokusů

První pokusy o české názvosloví z počátku 19. století, jsou v zapomnění. Uvádím pár příkladů, kterých jsem si povšiml:

• Antonín Jungmann: O sedmeru dobytka domácýho (1826) – hospodářská příručka, kde se vzácně objevují překlady 3 prvků končící na -rod: vodorod (H), uhlorod (C), sanitrorod (N) (očekávaný kvasorod jsem nenalezl) – překlad francouzské koncovky -gen, který se objevuje i v polštině nebo ruštině. (Jsou zde zmíněny i některé kovy a antimon jako skleník.)
• Dva články v Císařských královských Vídeňských novinách z 13. března 1813 (online dostupné, ale dotyčná strana 162 pohužel chybí) obsahují 2 články od autora P. P., kde nalezneme prvky vodilec a kyselec. Bohužel nevím, kdo je autor, ani jsem nenašel jiný jeho chemický text.
• Pavel Michalko: Fyzika, aneb učení o přirození (Nature) – poslední ukázka je vůbec nejstarší přírodovědná příručka vydaná na Slovensku (1818), jak se do té doby asi o prvcích hovořilo: fosfor, špisglas, cink, kontrsál, vyzmut, živé stříbro, arzenik, kobolt, stříbro, zlato, železo, živý oheň, olovo

Presl – vrcholná fáze národního obrození

Autorem českého přírodovědného názvosloví je Jan Svatopluk Presl. Vzniklo programově v rámci širší snahy o uznání češtiny jako plnohodnotného jazyka.
Inspiraci pro nové názvy prvků našel hlavně v němčině – v těch s koncovkou -stoff (H, B, C, N, O, Si) a pak v zeminách (zastupujících prvky) s koncovkou -erde (Be, Mg, Al, také Si, Ca, Sr, Y, Zr, Ba; vidíme je třeba v Stromeyerových tabulkách). Vybral českou koncovku -ík a většinu zbylých názvů přeložil z latiny. Některé však vymyslel zcela originální. (Ano – přijďte na to které.)
Pátrat lze zejména v:

• O přirozenosti rostlin aneb Rostlinář (vytištěna 1820, do tisku dána 1818) – vůbec nejstarší Preslova česká kniha, chemické názvosloví se objevuje hlavně v §23 – 32, §65 – 93, §480 – 543 (upozorňuji na konec §526). Nenechte se zaskočit občasnými překlepy a dvojakým názvem tehdy zcela nového jódu a užijte si jediné možné shledání s oblázíkem. (Kdo bude dobře hledat, měl by najít názvy hned pro 36 prvků.)
• Krok, veřejný spis všenaučný (1821) – encyklopedický časopis, jehož byl Presl šéfredaktorem a nejpilnějším autorem. Z hlediska sledovaného názvosloví je nejzajímavější popis čerstvých objevů (pokračování ve II. díle). Najdou se v něm příznivci mnoha oborů, třeba zoologie, kde je v úvodu vysvětleno, proč se nová terminologie hledá. (Dokážete najít tíhotík?)
• Lučba čili chemie zkusná. (1828) – nejstarší česká učebnice chemie; první uvedení zkratek prvků. Pomiňte Nejedlého pravopis (sy, cy, zy), či třeba to, že soupis prvků na straně 20 je neúplný. (Co chybí?)
• Nerostopis čili Mineralogia (1837) – Preslova finální terminologie prvků. K zobrazení bohužel pouze od Národní knihovny, což vyžaduje jisté přípravy. Je zde první použití latinských zkratek prvků v české knize. (A samozřejmě dobrovolný úkol – jak se názvy prvků změnily od Lučby čili chemie zkusné?)

Presl zemřel rok po revoluci 1848, kdy národní obrození v podstatě dosáhlo svých cílů. Vydal řadu terminologicky průkopnických knih a článků spíše akademické povahy, na které se dodnes navazuje.

Amerling – nekonečná touha vzdělávat

Karel Slavoj Amerling byl žákem a čas i asistentem J. S. Presla. Jeho dílo a zaměření je ale jiné: prodchnuté úsilím vzdělat všechny skupiny společnosti. Jednalo se o šokující snahy – vzdělávat akademicky ženy, pravidelně doškolovat učitele, vědecké poznatky předávat vesnickým balíkům či se věnovat lidem s mentálním postižením. Od současníků si tak vydobyl odstup a pověst podivína.
Názvy prvků převzal Preslovy a některé posléze upravil, když mu přišla jejich etymologie nesrozumitelná nebo nepřípadná. Na rozdíl od Presla totiž názvy opakovaně vysvětluje a prvky podává jako duchy hmoty, kteří jí udílejí vlastnosti. Je pro něj důležité, aby byly názvy přiléhavé, a neváhá hledat vhodnější tvar.
4 nejvýraznější Amerlingovy chemické publikace jsou:

• Promyslný posel. Lučba čili Chemie řemeslní. (1840) – učebnice chemie pro řemeslníky a vůbec prostý lid vedená starobylou formou rozpravy. Nejstarší a přitom rozsáhlý pokus o zpřístupnění složitého světa chemie zábavným způsobem. Seznamy prvků najdete na stránkách 33, 50 a 132, kde je 9 zcela nových názvů končících na -ík. Mnohé z nich jsou v textu vysvětleny.
• Přehled lučby čili hmotozpytu (Chemie). (1841) – veliký nástěnný list do školních tříd, kde je drobným písmem ve zhuštěném tvaru asi 5000 slov podán výklad prvků i jejich sloučenin. Zaměření je spíše středoškolské. Nalezneme tu první Amerlingovy zkratky sloučenin a také etymologické výklady. Popsáno je 54 prvků stejně jako v Promyslném poslu. Bohužel není Přehled dnes téměř dostupný.
• Orbis Pictus čili Svět v obrazích (1852) – podobně hutná kniha, kde je do 100 stran natlačeno co nejvíce přírodovědných poznatků (popis Říše hmot začíná na str. 54). Kdo chce nejrychleji poznat Amerlingova ducha, ať si přečte toto. (Znalci zde pak jistě vypozorují změny v názvech prvků od Promyslného posla.)
• Lučební základové hospodářství a řemeslnictví. (1851, II. díl 1854) – obsáhlejší a důkladnější učebnice chemie, která se v názvosloví shoduje se Světem v obrazích. Jsou zde drobné změny v názvech prvků, které svědčí o tom, že Lučební základové byli napsáni později. (Kdo chceš být odborníkem, hledej.)

Amerlingovo názvosloví bylo ve 40. a 50. letech akceptováno a používáno jinými autory. On sám ale později pod tlakem nové generace přírodovědců přestal česky prakticky publikovat. Hrdě se k jeho odkazu dnes hlásí česká pedagogika, ale pro chemiky je pouze zábavnou postavičkou.
Pro podrobnější zkoumání počátků Amerlingova názvosloví odkazuji na články v týdeníku Světozor (1834 a 1835) – ještě používá Preslovy termíny (Amerling má parafu A); zajímavou recenzi a kritiku Šírova Přírodopisu v Květech českých zaměřenou právě na názvosloví a pak také na Zprávy o duchovním životě nynějších časů – textu v Časopisu Českého musea z let 1838 a 1839, zde už opouští některá Preslova označení prvků a hledá lepší.

Kodym

Spolupracovníkem K. S. Amerlinga byl lékař Filip Stanislav Kodym, který se po desetiletí věnoval vydávání populárních knih o přírodovědě a zdravovědě, kde se to chemickými prvky jen hemžilo.
Jeho názvosloví vycházelo z Amerlingova, ale bylo racionálnější, praktičtější. Zaměřené na to, co se vžilo a používalo. Tak se opouští některé české názvy pro mezinárodní (jod, brom, …), nebo k latinským názvům přidává -ík (osmík, kadmík, ceřík). Je také stabilnější, méně náchylné k vylepšování než Amerlingovo. Z řady publikací jmenujme:

• Navedení k lučebnictví (1853) – překlad Stöckhardtovy učebnice, z Kodymových prací ta chemicky nejzevrubnější. Jsou zde uvedeny všechny tehdy známé prvky – 20ti z nich ponechává název z latiny (3 s koncovkou -ík, viz výše). Nejoriginálnějším je nový název pro rhodium, který je pak ale v Naučení o živlech, II. díl (1863) stejně přezděn na rhodík.
• Úvod do živlovědy (1864) – asi nejpopulárnější Kodymova kniha s nejvíce dotisky. Co se týče názvů chemických prvků, nepřináší nic nového. Ale Kodymovy práce se nejvíce týkaly fyziky a toto je jejich typický představitel.
• Čeho třeba, aby užitečné vědomosti přírodovědecké v našem národu více se šířily. (1881) – kraťoučký spisek týkající se názvosloví, ponejvíc chemického. Vysvětluje zde své používání názvů chlór, jod, brom a zároveň hájí mnoho prvků s -ík. Také vyčítá normalizátorům z Názvoslovné komise, jak špatně to dopadlo (ti už v té době ale byli pevně usazeni za svými katedrami a mohli se leda tak smát).

Názvy prvků ražené Kodymem a Amerlingem a později zavržené přežívaly až do konce 19. století a často se v knihách setkáme s kostíkem, kazíkem, otrušíkem a jinými. Jde o odraz toho, že již byly obecně přijaty. V době, kdy už jim zvonil umíráček, je ale snad jako poslední použil a některé nové prvky přeložil Jakub Hron Metánovský v knize Přítaž i odpud hvězd jako dopelněk soustavy Koperníkovy (1900).

Normalizace názvosloví

V polovině 19. století s faktickým koncem národního obrození zmizel význam českého názvosloví jako prostředku národního uvědomění, tedy někdejšího Preslova motoru. Zároveň mezi sebou soupeřily 2 významy kdysi nerozdělené: prostředek ke vzdělávání lidových vrstev (nástroj Amerlingův a Kodymův) a nástroj vědecký. Zvítězili ti, kdo měli větší věhlas, evropský rozhled a kterým připadaly české názvy prvků směšné. Některé podrobnosti tohoto zápolení stojí za povšimnutí.

• dehonestace – Jan Evangelista Purkyně pronesl v říjnu 1852 na dané téma přednášku O zprostonárodňování věd, zvláště přírodných, kde rázně odmítl stávající praxi obecného vzdělávání (se kterou souvisí jazyková dostupnost) a květnatě horoval za přísně vědecký přístup. (Jaký má být, ale neuvádí – sám se o nic takového nikdy nepokusil – většina jeho prací je akademických, v němčině či latině.) V celkově povýšené dikci se vyjímá odstavec:
  
  
  Což je v tehdejším kontextu přímý útok na nejvýraznější postavu „zprostonárodňování“ – K. S. Amerlinga. Ten ho spolu s nemožností se jakkoliv hájit těžce nesl. A nakonec ve své české publikační činnosti prakticky ustal.
• administrativní opatření – na popud ministerstva vyučování vznikla roku 1851 Názvoslovná komise. Její předseda Pavel Josef Šafařík do ní za chemii nominoval vlastního 22tiletého syna Vojtěcha. Stávající autoři se buď vůbec ke komisi nedostali, nebo měli hlas poradní (na který nebyl brán zřetel). Výsledkem komise byl Německo český slovník vědeckého názvosloví (1853), který už zavádí dnešní názvy prvků, ale ještě některé s -ík ponechává jako varianty.
• falešná úlitba již mrtvým obrozencům – ve Slovníku se ruší Preslovy názvy prvků, což je útlocitně podáno jako „zdokonalení“ a „sblížení k evropskému zvyku“. Jako zástěrka se do toho namáčí i Josef Jungmann (jehož vliv na chemické názvosloví byl nejvýše ideový) a poprvé se objevuje tradovaná říkanka, že české anorganické názvosloví je nejlepší na světě (no tak – určitě, ale nikdo dosud neví proč).
• průzkum bojem – roku 1858 vydal Jan Staněk učebnici Chemie všeobecná, kde používá jen 4 prvky s -ík (H, C, N, O). Potom autoritativní kniha Vojtěcha Šafaříka Základové chemie čili lučby (1860) vypadá jako ústupek a dovoluje používat těch 10, které máme dodnes.
• hájení dobytého území – po rychlé změně názvosloví se stejně rychle přistoupilo k jeho petrifikaci. Nejenže byly ignorovány aktuální protesty (viz Kodymovo Čeho třeba…), ale konzervativismus vydržel mnohem déle. Když roku 1900 přišel Alexander Sommer Batěk s reformou názvosloví, trvalo 8 let, než ji vůbec mohl přednést a dalších 10 let ústrků, než byla přijata. A v podstatě 100 let, než bylo názvosloví Sommerovi Batěkovi přiznáno. Když už totiž bylo jasné, že ho celá česká chemická obec akceptuje, vyrukoval Emil Votoček „náhodou“ s téměř stejným nápadem, po 80 let bylo názvosloví falešně nazýváno Votočkovo a dodnes se uvádí, že jde o jejich společné dílo. (I v tomto případě se proti Batěkovi objevují známé zbraně – dehonestace, administrativní opatření, atd.).

Normalizace názvosloví prvků byla nevyhnutelná, došlo k ní ve všech jazycích. Rysem té české ale je důsledný rozchod s dosavadními autory a prudká změna zaměření. Když mluví Purkyně o vzdělávání prostého lidu, nemyslí tím, že by se snad měli všichni lidé vzdělat (jako si to myslel Amerling), ale mezi prostým lidem najít talenty a těm poskytnout vzdělání. (Uvedený rozpor je tu stále – dnes rerezentovaný třeba přetahováním se o víceletá gymnázia.)
Objevuje se tu charakteristické přehlížení všeobecného vzdělání. Dobře to vystihuje Kodym, když upozorňuje, že „národ celý“ je nevzdělaný a správně to přičítá těm, kdo by se o to měli starat. A dokonce se této péče sami chopili. To bylo před 150 lety. A dnes? Každoročně lká spolek certifikovaných chytráků Sysifos nad nedostatkem vědeckého poznání u veřejnosti. Ne náhodou jde většinou stále o ty, kdo jsou za to zodpovědní. A než aby se za to spravedlivě trestali a tloukli se veřejně a obřadně navzájem jasanovými holemi, obtěžují svým selháním okolí.

Vlastní úpravy tabulek

Licence – Enevoldsen zveřejnil tabulku pod licencí umožňující jakoukoliv úpravu a využití. S podmínkou, že u ní bude uvedeno jeho jméno jako původního tvůrce a pak toho, kdo dílo upravil. Nechtíc jsem se tak musel podepsat. Kdo chce postupovat v souladu s licencí, má se zachovat podobně.
Písmo – tabulky využívají písmo Ubuntu. To si lze zcela svobodně stáhnout, nainstalovat do počítače a vše by mělo fungovat bez obtíží. Písmo jsem zvolil pro jeho dobrou čitelnost. Pokud by někdo chtěl použít jiné písmo u vektrového formátu, doporučuji si SVG soubor otevřít v textovém editoru a písmo nahradit hromadně. U DOCX pak lze písmo hromadně měnit v definici stylu.
Formát SVG – tabulky jsou připraveny v programu Inkscape, který si lze také zcela svobodně stáhnout. SVG otevře mnoho aplikací, třeba i webový prohlížeč, ale pouze některé ho plně zachovají. Takže bacha.
Formát DOCX – i MS Word podporuje vektorovou grafiku a soubory zde ke stažení lze libovolně zvětšovat bez ztráty kvality. Jsou připraveny ve verzi MS Office 2016 a nevím, zda budou fungovat v jiné – je potřeba to vyzkoušet. Formát umožní náročnější práci – třeba si i tabulku rozbít a vytvořit si oddělené karty prvků. Před tiskem doporučuji nejprve uložit jako PDF a teprve PDF tisknout.
Vektorové utrpení – formáty PDF či SVG (a tak trochu také DOCX) se chlubí tím, jak vždy vypadají stejně. Přál bych Vám to. Přesto se po vytištění vždy ujistěte, zda jsou řádně vytištěna česká písmena, zda nedochází k nějakým podivným překryvům objektů, atd.
Jiná písma – tabulky psané jinými písmy se nenabízejí ve formátech k úpravám. Jednoduše proto, že je pro ně nutné mít dané písmo nainstalované. A výklad práce se zde uvedenými písmy dalece přesahuje zaměření příspěvku.